Děti v zahradě

Člověk si hraje jen tam, kde je v plném slova smyslu člověkem a plnohodnotným člověkem je pouze tam, kde si hraje. (Friedrich Schiller)

Hledáte pro své děti nekonečný zdroj dobrodružství a radosti?

Mladý člověk potřebuje to elementární - vodu, písek, křoví a prostor na hraní. Můeme ho nechat vyrůstat bez tohoto všeho - s koberci, plyšáky a asfaltovými ulicemi a dvory. Přežije to. Ale potom se nesmíme divit, až mu později budou chybět některé základní sociální dovednosti a schopnosti. (Alexandr Mitscherlich)

Který z dospěláků zohledňuje v dnešní době při zakládání zahrady přání svých dětí? Kdo si přitom vzpomene na zážitky a hry ze svého dětství? Kde dnes najdou děti v "umělých koniferových" zahradách stromy, v kterých jsme jako děti mohly šplhat?

Do jaké míry mohou být pečlivě udržované zahrady s mnoha choulostivými exotickými rostlinami využity jako prostor na hraní? Které děti se mohou schovávat mezi pichlavými jehličnany a hrát si na nudném trávníku? Kde naleznou v zahradě ta divoká, před větrem chráněná zákoutí, která potřebují pro jejich hry?

Objeví děti v zahradě, z které byla vytlačena domácí příroda, to elementární, co potřebují ke svému vývoji? Do jaké míry jim nabízíme prožitek opravdové přírody, bez kterého se nikdy nevytvoří uvědomělý vztah k ní?

Pokud máme thujkovou zahradu s golfovým trávníkem vytvořenou podle katalogů, používáme chemikálie na hubení škůdců a plevelů, naše děti se života a přirozených koloběhů v zahradě nedočkají. Takové zahrady jsou sterilní a dětem nepřinesou nic. Jejich pohyb se omezí na dokonalý, ale mrtvý trávník.

Zahrady, které považuji za smysluplné, jak pro děti, tak i pro nás dospěláky, jsou rozmanité, bohaté, divoké a především živé. Můeme je nazývat ekozahradou, biozahradou nebo přírodní zahradou. Jejich společným jmenovatelem je plné respektování přírodních zákonitostí.

Nehraje zas tak významnou roli, jak máme velkou zahradu. Mnohem důležitější je to, že v ní děti zažijí ten obrovský zázrak stvoření. Když mají děti možnost vyrůstat s přírodou, velmi mnoho se naučí. Dětská touha poznávat nové věci je motivuje znovu a znovu zkoušet, pokud jednou něco nefunguje.

Děti mají velkou schopnost pamatovat si zkušenosti a vlastní zážitky z přírody. Tyto vzpomínky se udrží celý život. Pokud izolujeme děti od přírody, odtrháváme je od vlastních kořenů.

Do zahrady přátelské pro děti náleží co možná největší rozmanitost jednotlivých stanovišť a domácích rostlin, které umožňují život velkému množství živočichů. Pokud vytvoříme místa, která mají rozdílné přírodní podmínky, nemusíme se již starat o rozmanitost rostlin a živočichů na našem pozemku. Přijdou sami a rádi.

Přírodní zahrady dětem umožňují pozorovat rostliny a živočichy v jejich přirozeném prostředí. Dětská zvědavost bude probuzena během roku díky rozmanitosti kvetoucích květin i živočišného světa.

Měli bychom vždy děti vybídnout k pomoci na zahradě. Pokud dáme dětem k dispozici kousek záhonu a necháme jim svobodu, získají první zkušenosti se zahradničením. Na záhon mohou vysít oblíbené zahradní rostliny jako slunečnice, ředkvičky, dýni nebo fazole a pozorovat je během celého roku. Celoroční snažení vyvrcholí úspěšnou sklizní.

Práce v zahradě se ale nemusí omezit pouze na zahradničení. Děti mohou budovat budky pro ptáky nebo příbytky pro užitečný hmyz jako včely, čmeláky.

Nebo vytvořit hromadu z kamenů či větví a potom pozorovat žabky, ježky, rejsky, ještěrky nebo dokonce i lasičky, které se v nové skrýši rychle zabydlí.

Na bylinkových záhonech mohou se zavázanýma očima jmenovat bylinky podle vůně či hmatu.

V době, kdy volný čas našich dětí stále více vyplňuje televize a technicky dokonalé hračky, získává hraní "s" a "v" přírodě na významu.

Pokud budou rodiče poslouchat vlastní pocity, určitě vytvoří pro své děti tu nejlepší, nejdobrodružnější a nejpříjemnější zahradu. A v neposlední řadě - zahrady přátelské pro děti jsou vždy přátelské i k nám, dospělým. Stojí nás méně peněz, práce a úsilí.

Fotografie: Tomáš Vokatý, Kamil Cifera, Lucie Komendová