Zahradní terapie

Permakultura je vytvoření malého ráje zde na zemi. (Bill Mollison)

Ačkoliv to dnes mnohdy již tak nevypadá, je člověk stále součástí živé přírody. Naše tělo se stále řídí zákony a rytmy, které platí od pradávna pro nás i ostatní živočichy. Moderní věda někdy znovu objevuje staré dobré pravdy. Jednou z nich je i to, že příroda léčí.

Zahradní terapie je pojem známý po celém světě. Ve vyspělých zemích všech kontinentů se rozvíjí speciální profese - zahradní terapeut. Vědecký přístup sice již dokáže vysvětlit mechanismy působení živé přírody na člověka, bourá mýtus "tajemné síly", nicméně na ozdravném výsledku se nic nezměnilo. Potřeba rozmanitosti v prostředí a souhry denního režimu s rytmy v přírodě je i u současného člověka stále stejná jako byla u starých dobrých lovců mamutů.

V procesu zahradní terapie se promyšleně využívá vliv práce v zahradě i samotného pobytu v ní k léčbě a rehabilitaci lidí s nejrůznějšími problémy. Zahrady využívané pro léčbu se budují u nemocnic, léčeben, domovů pro seniory, zařízení pro handicapované, ale i třeba ve věznicích nebo školách.

Princip je jednoduchý. Pozorovat jak něco roste, jaké má biorytmy a potřeby, pomáhá člověku pochopit a uvědomit si svoje vlastní potřeby. A když se ještě o to sám stará, snáze rehabilituje např. po operaci, snáze zapomene na své těžké životní starosti, mimoděk relaxuje a "vypne", přirozeně se naladí na rytmus dne a noci apod.

Dalším základem zahradní terapie je vzájemný vztah mezi dvěma živými organismy (podobně, jako například při známé terapii s využitím psů). Péče o rostlinu není složitá a její reakce jsou snadno čitelné. Nové listy a třeba i květy jsou úžasnou odměnou.

Staří lidé, kteří jsou donuceni odejít do domova důchodců z místa, kde strávili celý život, ztratí po přestěhování často "chuť do života", propadají depresi a bohužel v této fázi často zemřou. V jednom zařízení pro seniory se tomuto smutnému pravidlu zkusili vzepřít - nově příchozí obyvatel nedostal jen svůj pokoj, postel a skříňku, ale s pokojem i malou rostlinku v květináči. Byl to dárek, o který se měl starat jen on, ne ošetřující personál.

Zdá se to jako drobnost, ale když si to celé promyslíme, nepřekvapí nás, že tomuto zařízení se výrazně podařila snížit apatie i úmrtnost nových klientů - a to rozhodně drobnost není!

Ideální zahradní terapeut v sobě spojuje schopnosti dobrého psychologa, ergoterapeuta i zahradníka, ale příroda na nás nepůsobí pouze při organizovaných programech.

Výzkumy prokázaly například i jednoznačný pozitivní vliv zeleně za okny kanceláře na spokojenost zaměstnanců. Lidé, kteří měli výhled z okna na šedivé zdi, udávali mnohem větší míru osobní nespokojenosti i častější nemocnost než ti, kteří viděli do zahrady.

I samotné trávení času v dobře navrhnuté a správně pěstované zahradě dokáže zapůsobit na samotné základy lidské přirozenosti. Taková zahrada přirozeným a velmi příjemným způsobem působí na všechny smysly a jejich prostřednictvím na celý organismus.

Pomalu i k nám již pronikají informace o zahradní terapii. Doufejme, že brzy bude i v naší zemi běžné využívání léčebného potenciálu zahrady.

A tak zkusme uprostřed každodenního shonu pamatovat na to, že jedním z nejlepších dárků, který můeme věnovat, je malý zakořeněný lístek v barevném květináči.

Mgr. Zdena Rezková